Dne 25.10.2013
rozhodlo Okresní státní zastupitelství v Prostějově usnesením, že trestní
stíhání stěžovatele Dušana Dvořáka, nar. 12. 1. 1962, stíhaného za nedovolenou
výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 21
odst. 1 k § 283 odst. 1 trestního zákoníku, zastavuje.
Proti
tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského
státního zastupitelství v Brně ze dne 25.11.2013 bez jakéhokoliv, natož pak řádného vypořádání se s námitkami
stěžovatele zamítnuta.
Trestní stíhání stěžovatele bylo zastaveno s odůvodněním, že v době činu (jaro a léto 2012) trpěl závažnou
psychopatologickou duševní poruchou diagnostikovanou
jako schizoafektivní porucha, která měla způsobit ztrátu schopnosti stěžovatele
rozpoznat protiprávnost činu a korigovat své jednání, tj. činu se měl dopustit
ve stavu tzv. nepříčetnosti. Tato skutečnost měla být prokázána obsáhlým znaleckým
posudkem zpracovaným (opětovně) MUDr. Hanou Kučerovou.
Usnesení
Krajského státního zastupitelství v Brně bylo stěžovateli doručeno 27.11.2013,
lhůta pro podání ústavní stížnosti tak končí dne 27.1.2014. Proti všem výše
uvedeným rozhodnutím podává stěžovatel tuto
Ústavní
stížnost
v níž stěžovatel namítá porušení
-
čl. 1 Listiny základních
práv a svobod, podle nějž lidé jsou
svobodní a rovní v důstojnosti i v právech a základní práva a svobody jsou
nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné
-
čl. 2 odst. 1 - 3 Listiny
základních práv a svobod, podle nichž je stát
založen na demokratických hodnotách a nesmí se
vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání a dále, že státní
moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to
způsobem, který zákon stanoví a každý může činit, co není zákonem zakázáno, a
nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá
-
č. 3 odst. 1
a 3 Listiny základních
práv a svobod, podle nichž se základní práva a svobody zaručují všem bez rozdílu a nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování
jeho základních práv a svobod
-
č. 4 odst. 1 - 4 Listiny
základních práv a svobod, podle nichž mohou být povinnosti
ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování
základních práv a svobod, dále pak, že meze základních práv a svobod mohou být
za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem, dále pak, že zákonná
omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které
splňují stanovené podmínky a při používání ustanovení o mezích základních práv
a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmějí být
zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena
-
čl. 5 Listiny základních
práv a svobod, podle nějž každý je
způsobilý mít práva
-
čl. 10 odst. 1- 3 Listiny
základních práv a svobod, podle nichž má každý
právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a
chráněno jeho jméno, každý má právo
na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním,
zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě
-
čl. 11 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, podle nějž má každý právo
vlastnit majetek
-
čl. 12 odst. 3 Listiny
základních práv a svobod, podle nějž zásahy do
nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické
společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a
svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a
pořádku
-
čl. 15 odst. 1 a
2 Listiny základních práv a svobod, podle nichž je svoboda myšlení a svědomí
zaručena a je zaručena svoboda vědeckého
bádání a umělecké tvorby
-
čl. 20 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, podle nějž má
každý právo svobodně se sdružovat
a má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných
sdruženích
-
čl. 23 Listiny základních
práv a svobod, podle nějž mají občané právo
postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád
lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost
ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny
-
čl. 26 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, podle nějž má každý právo na
svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat
jinou hospodářskou činnost
-
čl. 27 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, podle nějž má každý právo
svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních
zájmů
-
čl. 31 Listiny základních
práv a svobod, podle nějž má každý právo na zdraví
-
čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny
základních práv a svobod, podle nichž se
každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného
soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, a dále ten, kdo byl na svých
právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby
přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak a z
pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se
základních práv a svobod podle Listiny
-
čl. 37 odst. 3 Listiny
základních práv a svobod, podle nějž jsou si všichni účastníci v řízení rovni
-
čl. 38 odst. 1
a 2 Listiny základních
práv a svobod, podle nichž nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému
soudci a podle nějž má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně,
bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům
-
čl. 39 Listiny základních
práv a svobod, podle nějž jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem
-
čl. 40 odst. 1
a 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy a každý, proti němuž je vedeno trestní
řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem
soudu nebyla jeho vina vyslovena
II.
Porušení základních práv a svobod ve
vztahu k evropskému právu
Stěžovatel se touto opětovnou ústavní
stížností domáhá zrušení výše uvedených usnesení, aby mohla být věc řádně projednána a věcně o ní rozhodnuto soudem, když doložil, že se trestného jednání nedopustil, a to v ani
v naprosto analogických trestních sporech kriminalizace výzkumu „Konopí je
lék“ řešených Ústavním soudem ČR pod č.j. II. ÚS 664/12, IV.ÚS 4859/12 a II. ÚS 1311/13 šetřených nyní
Evropským soudem pro lidská práva ad. dle textu, kdy byly hrubě popřeny základní principy právního státu. Základní
výtka stěžovatele ve vztahu k porušení výše uvedených základních práv a svobod
spočívá v tom, že shledání stěžovatele nezpůsobilým k mu vytýkanému trestnému
činu má za cíl jen a pouze zastřít nemožnost stěžovatele de iure za jeho
činy odsoudit.
Skutkový stav předcházejí napadenému rozhodnutí a právní kvalifikace
1.
Stěžovatel je adiktolog, psychoterapeut, zakladatel, odborný garant a (spolu)investor
výzkumu Konopí je lék“. Od roku 2010 čelí stěžovatel celkem čtyřem obžalobám za
pěstování a nakládání s konopím. Státní orgány vyhodnotily jednání stěžovatele
v letech 2009 – 2012 jako kriminální čin, neboť na výzkumnické farmě
léčivého konopí v Ospělově v Olomouckém kraji, které je stěžovatel (spolu)majitelem,
pěstoval léčivé odrůdy konopí a jako ředitel mezinárodního vědeckovýzkumného a
vzdělávacího pracoviště Edukativní konopná klinika v Praze poskytoval
konopí nemocným. Edukativní konopná klinika je od roku 2012 policejně zrušena a
výsledky výzkumu do roku 2013 zkonfiskovány státem včetně konopí
z výzkumnické farmy v Ospělově (cca 2500 rostlin). Nepomohly opakované
žádosti stěžovatele Ministerstvu zdravotnictví ČR od roku 2000 o povolení pěstování
konopí k výzkumu, ani opakované žádosti vládě, parlamentu, policii,
zastupitelstvím a soudům s žádostí o spolupráci, ani od roku 2009
opakovaně zasílané marné a zamítané žádosti (nejen) policejnímu prezidentovi o
policejní ochranu či řada legislativních návrhů stěžovatele parlamentu, jak
právní situaci civilizovaně řešit a věc přiměřeně regulovat, aby nedocházelo ke
zločinům proti lidskosti a výzkum lidem pomohl se v dané problematice lépe
orientovat. Česká republika tak jednala přesto, že výzkum léčebných účinků
konopí byl soudu doložený lékařskými kasuistikami, soudně znaleckými zprávami
lékařů a soudních znalců toxikologů (analýzy kanabinoidů) a soudu záměr spolupráce
na výzkumu „Konopí je lék“ (ke zděšení soudu) potvrdil k soudu předvolaný
rektor Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě toho stěžovatel čelil (2011-12)
obžalobě za údajné vydíraní ministryně pro boj s korupcí (právnička, předsedkyně
ústavněprávního výboru sněmovny) apelováním na dodržování mezinárodních úmluv a
zákonů ČR, které se na jednání s zástupci výzkumu „Konopí je lék“ a
Edukativní konopné kliniky v parlamentu v lednu 2011 po právním
poučení a důkazech o zločinech proti lidskosti a neblahých důsledcích nenotifikovaného
zákona o návykových látkách dle povinnosti směrnice 98/34 ES na státní rozpočet
v přítomnosti svědků zavázala okamžitě zavést do praxe dle doporučeného právního postupu, což následně cynicky
ignorovala a došlo (a dodnes stále dochází) k mnoha tragédiím a enormním škodám.
Trestní stíhání stěžovatele za údajné vydírání nejen ministryně, ale i svědka
jednání v parlamentu, bylo „po dohodě“ k odsuzujícímu rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 1 (č.j. 6 T 21/2012) a Městského státního zastupitelství v
Praze staženo - opětovně pro údajnou nepříčetnost stěžovatele (č.j. KZT
337/2012-31). Kromě toho stěžovatel opakovaně dostal od policie vysoké pokuty
za „nevhodné chování“, kdy se např. špatně písemně omluvil z výslechu, což
Nejvyšší soud ČR (dne 23.2.2012 pod sp. zn. 3 TZ 1/2012-32) na popud ministra
spravedlnosti zamítl, ale právně nižší Okresní soud v Prostějově policejní
pokutu nařídil vůči stěžovateli vymáhat (dne 4.5.2012 pod čj. 0Nt 820/2011-42).
Stěžovatel dále dostal pokutu např. za to, že jako (spolu)organizátor
happeningu „Revoluce s kytkou v ruce“ pořádaného 17. listopadu (2010)
v Praze svolil zanechat dobrovolníkům kýble s hnojem před budovou
parlamentu (viz YOU TUBE – Rok konopí/ Year of Mari©huana). Happening „Revoluce
s kytkou v ruce“ byl pořádán na podporu petice odborníků k zajištění
dostupnosti léčivého konopí, zajištění policejní ochrany výzkumu „Konopí je
lék“ a zastavení kriminalizace občanů a páchání zločinů proti lidskosti.
Důkazy:
·
Příloha 3: Další legislativní návrh stěžovatele, jeho kolegů a známých umělců dolní
a horní komoře Parlamentu ČR k zajištění dostupnosti léčivého konopí
nemocným v roce 2014 ze dne 17.11.2013 a řešení trestnosti skutku jen u neregistrovaných pěstitelů
2.
Konfiskace a kriminalizace výzkumu „Konopí
je lék“ v roce 2009, 2010
a 2011 je s ohledem na vyčerpání všech vnitrostátních
soudních prostředků předmětem právně přípustných stížností zaslaných Evropskému soudu pro lidská práva.
Během celého procesu týkající se prvního
obvinění stěžovatele (č.j. II.
ÚS 664/12) nebyla nijak objektivně diskutována a
zohledněna námitka stěžovatele, že z hlediska pokroku vědy nelze ignorovat individuální
a společenský prospěch léčení určitých nemocí pomocí konopí, resp. kanabinoidů
(cukrovka, roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba, rakovina atd.)
Přesvědčen, že takový kategorický přístup
je v rozporu s myšlenkou účty k životu a zdraví lidí, předložil stěžovatel
opakovaně - ačkoliv formální - tak velice účinný argument: Neaplikovatelnost (1) klíčových ustanovení (2) českého zákona o
návykových látkách z důvodu neoznámení tohoto zákona (3) dle procedury směrnice
98/34/ES.
Z tohoto důvodu nelze na stěžovatele
nahlížet z hlediska trestního práva (4) jako na osobu jednající bez povolení k
zacházení s návykovými látkami a je třeba stěžovatele zprostit obvinění.
Odmítaje položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU se (opakovaně!) odpověď českých soudů (včetně Ústavního soudu
!) omezila na to říct, že zákon o návykových látkách těží z výjimky z
oznamovací povinnosti (5), neboť se zákon omezuje jen na transpozici závazného
práva EU a zejména nařízení.
Ale proč Soudní dvůr EU zakazuje
transpozici nařízení (6)? A proč zůstaly soudy němé vůči opakovanému požadavku
stěžovatele, aby doložily vlastní (nepravdivé) tvrzení a identifikovaly unijní
předpis požadující transpozici po členském státu (7)? Protože tvrzení českých soudů je jednoduše chybné s ohledem na
skutečnost, že Parlament ČR a česká vláda vyvrátily svým vlastním jednání právně
vadné tvrzení soudů.
Parlament přijal novelu zákona o
léčivech, jejímž účelem je liberalizace konopí pro léčbu nemocných (8). Tato
skutečnost vyvrací argument soudů, že unijní normy požadují zákaz pěstování
konopí. Během legislativní procesu uvedené novely Parlamentní institut
(rešeršní a poradní orgán Poslanecké sněmovny) doporučil, aby novela zákona
byla oznámena dle směrnice 98/34/ES jakožto neharmonizovaná norma. Ministerstvo
zdravotnictví následně přistoupilo (vůbec poprvé) k notifikaci zákona o návykových
látkách (ZoNL) dle směrnice 98/34/ES – viz databáze TRIS Evropské komise pod
číslem 2012/329/CZ (9).
Důkaz
------------------------------------------------------------------------------------------
1 Stála judikatura od rozsudku Soudního
dvora ve věci C-194/94 CIA, bod 54
2 Ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, týkající se povolení k zacházení s návykovými látky a
zakazující pěstování konopí
3 K oznámení mělo dojít (nejen) začátkem
roku 2009 během schvalování novely ZoNL a změn ustanovení týkajících se povolení
k zacházení s návykovými látkami, ke kterému došlo zákonem č. 141/2009 Sb., ze
dne 28. dubna 2009
4 Viz rozsudek Soudního dvora ve věci
C-20/05 Procédure pénale contre Schwibbert
5 Čl. 10 dost. 1 směrnice 98/34/ES
6 Rozsudek Soudního dvora ve věci 34/73 Variola
7 Rozsudek Soudního dvora ve věci C-289/94 Komise ES proti Itálii, para 36, 43
a 44
8 Zákon
č. 50/2013 Sb., Sněmovní tisk 590/0
9.
ec.europa.eu/enterprise/tris rubrika „search by number…“
Rekapitulujme:
1) Moc výkonná a zákonodárná vyvrátily
svým jednáním tvrzení českých soudů, že
zákon o návykových látkách se nemusí
notifikovat dle směrnice 98/34/ES.
2) Tím je doloženo, že zákon o návykových
látkách, ačkoliv měl, oznámen dle směrnice 98/34/ES nebyl a je vůči stěžovateli
nevymahatelný
V případě, že by Ústavním soud (opětovně)
neshledal uvedené důkazy dostatečnými, nechť využije své pravomoci (viz nález
ÚS 154/08 ze dne 30. 6. 2008) a předloží, jak je neustále stěžovatelem před
všemi instancemi požadováno, předběžnou
otázku Soudnímu dvoru EU.
Stěžovatel se domnívá, že není náhodou,
že v takovém kontextu došlo k shledání stěžovatele za nepříčetného ze
spáchání vytýkaného trestního činu.
Okresní státní zastupitelství v
Prostějově, které musí dle zákona uzavřít „zbylé“ obžaloby za obvinění
stěžovatele, přijalo napadnuté usnesení ve věci obžaloby, když tíha právních
argumentů směřuje k zproštění obžalovaného vinny ze spáchání vytýkaných
trestních činů.
Stejné státní zastupitelství navíc
otevřelo již pravomocně rozhodnutí týkající se konfiskace a kriminalizace
výzkumu v roce 2009 (10) a shledalo
stěžovatele za nepříčetného (bez řádného projednání právní argumentace stěžovatele
Okresním soudem v Prostějově), a to i přesto, že Nejvyšší a Ústavní soud
proti odsouzení stěžovatele v dané věci nenašel námitek a shledal, že zákon je z hlediska směrnice 98/34/ES
vymahatelný, poněvadž transponuje nařízení, jež se však dle Soudního dvora transponovat nesmí.
Psychiatrický posudek použitý
Okresním státním zastupitelstvím v Prostějově se (stejně jako předchozí
posudky) výlučně opírá o velice kontroversní
(11) umístění stěžovatele v psychiatrickém zařízení v roce 2003, což nesplňuje
požadavky judikatury ESLP o nutnost specifických důkazů, že stěžovatel není (v současnosti) schopen se sám o
sebe postarat nebo že snad představuje nebezpečí po jiné osoby (12). Navíc přímo v soudně znaleckém posudku
MUDr. Hany Kučerové, na základě kterého státní zastupitelství odmítají
povolit řádný soudní proces, je jasně uvedeno, viz strana 15 odst. 2 posudku, že se stěžovatel léčí u (soudní
znalkyně) MUDr. Silvie Musilové s jiným
onemocněním, než tím, které soudní znalkyně MUDr. Kučerová uvedla
jako odůvodnění údajné nepříčetnosti stěžovatele!!!
Důkaz:
Je normální, aby byl učiněn závěr, že stěžovatel
není schopen rozpoznat trestní povahu svého jednání, když čtyři jara za sebou
(2009 až 2012) s vědomím státních orgánů, kterým činnost za účelem
společenského prosazování léčby s konopím záměrně hlásí, ve spolupráci
s právníky hledá legislativní řešení, po rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008,
sp. zn. 3 Tdo 52/2008 (Sbírka
soudních rozhodnutí a stanovisek č.9/2008, kde je judikováno, že pěstování a
zpracování konopí s obsahem nad 0,3% THC k alternativní léčbě není
trestným činem pro absenci nebezpečnosti, nyní škodlivosti), zveřejňuje 21.3.2008
výzkum „Konopí je lék“, úmyslně konopí zasazuje, dohlíží nad
růstem, aby jej na podzim sklidil a na základě empirických zkušeností aplikoval
v různých formách (s omamným účinkem tak i bez) na specifické nemoci, za což
byl i Českou republikou v roce 2009 oceněn? S ohledem na protest znalce
ohledně zneužití jeho posudku soudy (ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 4859/12)
lze posudky vnímat jako přátelského gesto, které má stěžovateli pomoci
při tak kriminální aktivitě jako je výzkum „Konopí je lék“, což ale stěžovatel nikdy nežádal a
nežádá!.
---------------------------------------------------------
10 Připomeňme si, že jde o řízení, v rámci
kterého Ústavní soud pod č.j. II. ÚS 664/12 shledal
argument zákona o návykových látkách i přes neoznámení dle směrnice 98/34/ES za
aplikovatelný, neboť uvedl, že zákon transponuje nařízení, jež se ale dle
judikatury Soudního dvora transponovat nesmí
11 Poté co byl stěžovatel na základě
soudního příkazu v roce 2003 umístěn
do psychiatrického zařízení (do klece) se stěžovatel s Veřejným ochráncem práv
úspěšně podílel na legislativním omezení nelidského a ponižujícího zacházení a
rozhodnutí o hospitalizaci musí být nyní opatřeno souhlasem dvou na sobě
nezávislých psychiatrů
12 Rozsudek Evropského soudu pro lidská
práva ve věci X et Y proti Chorvatsku č. 5193/09
Důkaz:
Stěžovatel
doplňuje, že v důkazech k ústavní stížnosti sp. zn. IV.ÚS 4859/12 bylo
doloženo, že i přes protest soudního znalce, který zpracovával pro OS v
Prostějově posudek na stěžovatele k trestnímu řízení za druhou konfiskaci výzkumu v roce
2010, bylo na základě jeho posudku (MUDr. Jiřího Bilíka) zahájeno řízení o omezení právní způsobilosti
stěžovatele. Bylo
doloženo, že rozhodnutí omezit stěžovatele a jeho rodinu na právech rozhodl
šetřit Obvodní soud pro Prahu 3 dne 4.9.2012. Znalecký posudek určený pro trestní řízení si od OS v Prostějově bez
jakéhokoliv zákonného nároku a odůvodnění opatřil 4.8.2012 pro civilní řízení
stěžovatele u OS pro Prahu 3 (sp.zn. 20 C 2/2012-46). Řízení bylo OS v Olomouci (trvalé
bydliště stěžovatele) zahájeno a pokračováno v něm i přes písemné protesty
emeritního profesora Palackého Univerzity, lékařů, psychologů, rodiny,
nevládních organizací a také soudního znalce, na jehož posudek se soud ve
svém opatření odvolával. Po roce ponižujícího řízení třetí určený
soudní znalec (oslovení znalci věc odmítali šetřit) nežádal žádné omezení práv
stěžovatele. Rozsudek OS
v Olomouci z 26.9.2013 (sp. zn. 39 Nc 1631/2012 – 166) je nyní v odvolacím
řízení, protože soud nepřiznal stěžovateli náhrady nákladů a odmítl vysvětlit,
proč byl spis civilního řízení dozorován státním zastupitelstvím. Důvodné
podezření na justiční kartel dokládá i to, že OS pro Prahu 3 svolil, aby
byl posudek (obsahující
důvěrná sdělení a lékařské tajemství nejen o
stěžovateli, ale i jeho rodině) před odesláním OS v Olomouci nejprve
29.8.2012 zkopírován právně nepatřičnou osobou jako údajným zástupcem žalované
protistrany v civilním sporu a bez
jakékoliv kontroly dále zveřejňován či šířen a stížnosti
stěžovatele na toto nezákonné jednání
OS pro Prahu 3 včetně stížnosti Ministerstvu spravedlnosti ČR byly
zamítnuty.
Ačkoliv plně přísluší Ústavnímu soudu
přijmout závěry, které považuje za vhodné, je stěžovatel přesvědčen, že je
jisté nebo že přinejmenším skutkový kontext vytváří velmi vážnou a nepřekonatelnou pochybnost, že opatření ohledně
zbavení právní způsobilosti mají napomoci státním orgánům, které nemohouce
shledat stěžovatel vinným - s ohledem na neoznámení zákona o návykových látkách
- se snaží zprostit se své úlohy a své odpovědnosti uvedeným způsobem negujícím veškeré principy právního
státu.
Je škoda, že soudy nepochopily opakované přátelské
náznaky učiněné stěžovatelem během prvního procesu č.j. II. ÚS 664/12, kde stěžovatel opakovaně doložil, že pouze používání
návykových látek pro léčebné účely těží z ochrany práva EU (Soudní dvůr
C-136/09 Josemans) a tudíž není třeba se obávat precedentu aplikovatelného na
každou jinou kauzu týkající se návykových látek. Nicméně otázka nevymahatelnost
zákazu návykových látek v rámci neoznámení národních předpisů dle směrnice
98/34/ES nebyla dosud Soudním dvorem řešena. Bylo by doporučeníhodné takovýmto výrokem Soudního dvora disponovat
skrze institut soudní spolupráce v rámci řízení o předběžné otázce, předtím
než by Soudní dvůr byl dán ČR do situace muset takovýto právní problém řešit ve
vztahu k dealerovi drog, jež by judikaturu Soudního dvora napadal argumentem
(viz konzistentní judikatura SDEU k 98/34 ES), že teprve po řádné
notifikaci dotčené látky dle 98/34/ES je vůbec možné říci, co je návykovou
látkou netěžící ochrany práva EU v případě užití pro omamné účely. Na základě
uvedeného stěžovatel dospěl k závěru, že jediným účelem napadnutých usnesení je
znemožnit, aby trestní obvinění
proti stěžovateli byla řádně projednávaná soudem, který s ohledem na doloženou nevymahatelnost zákona o
návykových látkách z důvodu neoznámení tohoto zákona dle směrnice 98/34/ES by
nemohl jinak – má-li být nestranný - než shledat stěžovatele nevinným
z vytýkaného trestného činu a musel by jej zprostit obžaloby a po právu odškodnit.
Stěžovatel se domáhá zrušení obou ústavní
stížností napadených usnesení, neboť jimi došlo k zásahu do jeho výše ad I. ústavně zaručených práv. Stěžovatel požaduje, aby jeho jednání bylo v rámci trestního
řízení řádně prošetřeno, neboť je přesvědčen, že nenaplňuje skutkovou podstatu
žádného trestného činu a trestní řízení by mělo být zastaveno z pro něj
příznivějších důvodů. Právní řád nedává stěžovateli jinou možnost domoci se
svého Listinou základních práv a svobod dotčeného práva, než stížností k
Ústavnímu soudu.
III.
Porušení základních práv a svobod ve
vztahu k českému právu
Vedle uvedených důvodů souvisejících s
nedodržováním ústavnosti při (ne)uplatnění práva EU se stěžovatel ústavní
stížností domáhá odkazem na ústavně zaručená práva
uvedena v bodě I. zrušení sporných usnesení, jejichž cílem
je zamezit tomu, aby trestní věc stěžovatele byla řádně projednána a věcně o ní
rozhodnuto, z důvodů nedodržování ústavnosti při uplatňování českého práva.
Orgány činné v trestním řízení obviněnému
neprokázaly úmysl pěstovat rostliny konopí za účelem jeho následné konzumace či
distribuce k účelům toxikomanickým či šíření toxikomanie, naopak doložitelně
a důkazně věděly, že občané si vypěstování rostlin konopí
na výzkumnické farmě stěžovatele za účely léčebnými smluvně objednali, dali před vstupem do výzkumu informovaný souhlas, museli splnit
řadu povinností a činili tak s vědomím ošetřujícího lékaře (kazuistiky).
Tímto prokazováním se OČTŘ ani
nezabývaly, což stěžovatel považuje za hrubé porušení jeho práva na spravedlivý
proces. Úmyslem autorů trestního
zákoníku nebylo postihovat pěstování rostlin konopí pro jakékoliv účely, ale
pouze za účelem jejich distribuce k účelům toxikomanickým. To odpovídá
pojetí vyslovenému Soudním dvorem EU ve věci C-137/09 Josemans a
Jednotnou úmluvou OSN ze dne 30. března 1961 o omamných látkách, která
nakládání s omamnými látkami jako látkami léčebnými explicitně nekriminalizuje:
Viz body 37 a 38 rozsudku Josemans:
„Tato právní situace je v souladu
s jednotlivými mezinárodními instrumenty […], jako jsou Jednotná úmluva Organizace
spojených národů o omamných látkách, uzavřená v New Yorku dne 30.března 1961
[…]. V preambuli Jednotné úmluvy smluvní strany prohlašují, že jsou si vědomy
své povinnosti předcházet drogové závislosti a bojovat s ní, a přitom uznávají,
že lékařské využití omamných látek je i nadále nezbytné ke zmírnění bolesti a
že musí být přijata vhodná opatření k zajištění toho, aby byly omamné látky k
tomuto účelu k dispozici. Podle článku 4 této Úmluvy smluvní strany přijmou veškerá
opatření nezbytná k tomu, aby omezily produkci, výrobu, vývoz, dovoz, distribuci,
obchod, použití a přechovávání omamných látek výlučně [na případy, kdy k nim
dochází] pro lékařské a vědecké účely “ .
Jak tedy mohl obviněný ztratit schopnost
rozpoznat nebezpečnost, resp. protiprávnost svého jednání, když národní právní
úprava kriminalizující jakékoliv nakládání s omamnými látkami za léčebnými
účely je zjevně PROTIPRÁVNÍ ve vztahu k vyšším
pramenům práva, jež nijak nezohledňuje. Pakliže
nezákonné jednání nebylo stěžovateli OČTŘ prokázáno, při uplatnění zásady presumpce neviny, nelze na jednání
stěžovatele pohlížet jako na jednání protiprávní.
Důkazy
dokládající hrubé, dlouhodobé a systémové popírání práv stěžovatele garantovaných
(nejen) Listinou např. v:
·
Příloha
9 A - C: A). Jedna
z mnoha stížností odborné společnosti Konopí je lék,o.s. Okresnímu soudu
v Prostějově určená pro trestní řízení stěžovatele zde dne 3.8. 2010 k první konfiskaci v roce 2009
s doložením hrubých porušení zákonů OČTŘ při likvidaci výzkumnické farmy
v Ospělově, B) Jeden z mnoha nešetřených trestních podnětů Nejvyššímu
státnímu zastupitelství od odborné společnosti podaný NSZ po druhé konfiskaci
výzkumnické farmy v Ospělově v roce 2010 ze dne 6.9.2010 a s přílohou
k 98/34 ES) Jedna z mnoha stížností odborné společnosti Okresnímu
soudu v Prostějově pro druhé trestní řízení stěžovatele s doložením
spáchání zločinů proti lidskosti OČTŘ lékařem - soudním znalcem
z 11.5.2011 a opětovná žádost o vyšetření ztráty cca 300 kg konopí
·
Příloha 15: Rozhodnutí pražské Policie ČR nepovolit (bez jakéhokoliv zdůvodnění!)
policejní ochranu Edukativní konopné kliniky a výzkumu „Konopí je lék“ ze dne
15.2. 2012 č.j. ORIII-9622-1/ČJ-2012-001371 „šetřené“ na podnět policejného
prezidia (viz přílohy 11 a 12)
K doložení
naprostého cynismu, arogance a právního nihilismu České republiky k OSN,
evropskému a českému právu uveďme ještě tyto důkazy:
·
Příloha 20: Úřední záznam
komisaře Národní protidrogové centrály PČR z výslechu stěžovatele přímo
v Konopné apatyce královny
koloběžky první (v Edukativní konopné klinice, Ateliér ALF, Bořivojova 90,
Praha – Žižkov, 130 000) ze dne 9.6. 2010, č.j. NPC –
13/TČ-2010-209DKR-01, kdy stěžovatel po získaní vládní ceny za vzdělávání
veřejnosti v léčbě konopím prostřednictvím www.konopijelek.cz dne 4.12.2009
v Lichtenštejnském paláci veřejně (nejen) před členy vlády předal
konopné produkty z výzkumu „Konopí je lék“ ministryni zdravotnictví a
následně MZ ČR podalo na stěžovatele trestní podnět
·
Příloha 23: Jedna z mnoha marných žádostí Vrchního státního zastupitelství
v Olomouci adresovaných předsedovi Okresního soudu v Prostějově
s žádostí o vydání spisu stěžovatele 2T 104/2010 k přezkumnému řízení z podnětu
ministra spravedlnosti – nyní z 1.6.2012, č.j. VZZ 31/2012. Spis nebyl VSZ
nikdy vydán. Po „odsuzujícím obnoveném
soudu z podnětu OSZ v Prostějově“ byl spis vydán Nejvyššímu státnímu zastupitelství k: “sjednocení postupu OČTŘ v daných řízeních“ (vrácen 8.12.2013).
Doufejme, že na NSZ není východiskem řešení daných kauz zbavit občany
právní způsobilosti jako se to policie, zastupitelství a soudy pokouší u
stěžovatele
·
Příloha 27: Stanovy nositele práv výzkumu „Konopí je lék“: AK Diag Human Cannabis,
IČ: 266 70 232, řádně registrované u MV
ČR (2004), statutární zástupce Dušan Dvořák, MMCA, Matthew Zahradnik (Kanada/ČR)
·
Příloha 31: Stanovy mezinárodní asociace Open Royal Academy, IČ: 227 49 250
řádně registrované u MV ČR (2012) pro vyřešení stížnosti u Evropské komise ve věci porušení
práva Společenství Českou republikou, č.j. CHAP (2012)
00282, statutární zástupce Ing. František Dvořák a Štefan Bakoš, McA
(Slovensko), kdy s závěrečným rozhodnutím Evropské komise MV ČR ukončilo Open
Royal Academy registraci u České republiky. Stěžovateli je Generálním
ředitelstvím EK pro justici a spravedlnost doporučeno obrátit se ve věci
98/34/ES se stížností na Generální ředitelství EK pro obchod a průmysl
Dále hrubá
porušení ústavně garantovaných práv stěžovatel dokládá na absolutním nevypořádáním
se státních zastupitelství s právní argumentací stěžovatele nejen
z evropského práva a nenotifikaci směrnice 98/34/ES a nevymahatelnosti
tzv. povolení dle ZoNL, ale též nepředložením žádných oponentních argumentů a důkazů
z českého práva aplikovaného státními zastupitelstvími způsobem hrubě porušujícím
Listinu, Úmluvu a práva Společenství.
Konkrétně
(viz Přílohy
D – F) a k tomu Příloha 0: Podklady stěžovatele pro francouzský film Cannabis, lék budoucnosti?
(2013) Režie: Laure Siegel, Chloé
Michelon, Dominique Pichard. Výroba: Cedric Bonin/Seppia, viz. ani ne 2 min.
ukázka na YOU TUBE Cannabis, médicament d'avenir?
·
OSZ v Prostějově
a KSZ v Brně (a Ústavnímu soudu) bylo (opakovaně) doloženo na důkazech
v rozhodnutí (nejen) ředitele Kriminalistického ústavu, že Policie ČR měřila
a stále měří % THC v konopí bez jakéhokoliv
právně závazného metodického předpisu a v hrubém rozporu
s definicí konopí dle zákona o návykových látkách (ZoNL v § 2 písm. f) uvádí celou nadzemní část rostliny
včetně vrcholíku, nikoliv jen vrcholík měřený na obsah THC z pár gramů
nejpotentnější části rostliny !) a
především a hlavně policie měřila THC v konopí v hrubém rozporu
s právně závaznou evropskou metodikou uvedenou v příloze č.1.
Nařízení ES č. 1122/2009!!!, čímž uměle navyšovala a navyšuje obsah THC
v konopí až stonásobně !!!
EU má navíc povolen nižší limit % THC v konopí, pouze do 0,2% THC! Aby toto
tvrzení stěžovatel doložil, žádal
(opakovaně) samostatně, prostřednictvím advokátky i prostřednictvím odborné
asociace policii i OSZ o provedení
vyšetřovacího pokusu v souladu s trestním řádem, což mu bylo Policií
ČR i OSZ v Prostějově zamítnuto.
Soud OČTŘ žádné opatření také
nenařídil a nebral argumentaci stran nezákonného měření THC v potaz
při schvalování dalších domovních
prohlídek a konfiskací. Aby stěžovatel tvrzení o nezákonném měření THC
policií zcela explicitně doložil,
vysadil na výzkumnické farmě v Ospělově v roce 2012 v celé EU řádně registrovanou
autostartovou (samo nakvétací, rychle rostoucí a zrající) olejnatou odrůdu Cannabis
Sativa, Finola, která již byla v době další konfiskace uzrálá a usušená, za niž byl následně obviněn (viz
spis, stopa č. 2). Dodejme, že nejen policie předem obdržela všechny protokoly k registraci odrůd a dle
§ 29 ZoNL je pěstování konopí do plochy 100m2 povoleno bez ohlašovací povinnosti již od července 2004, viz ZoNL. Přesto
stěžovatel pěstování konopí hlásil a domáhal se spolupráce a zákonného řešení. Jedinou
právní argumentaci usnesení KSZ v Brně, a to právě k tomuto bodu na
straně 3 usnesení, lze komentovat jen jako bezobsažnou slovní vatu a pokus
mnoha slovy přebít prázdnotu z absence práva. Jde o chladnokrevný a ryzí právní
cynismus, neboť omezení práv může být ukládáno toliko na základě zákona! Ignorování zákonů však bylo stejné i
v níže uvedených případech.
·
KSZ se jakkoliv opětovně nevypořádalo s odkazem stěžovatele na
ustanovení § 5 odst. 5 ZoNL, který teprve od 1.4.2013 povoluje bez
povolení získávat a zacházet s konopím pouze a jen do 0,3 % THC k účelům pokusnickým v důsledku
novely ZoNL zákonem č. 50/2013 Sb. Do této doby šlo o právo na pokusnické
jednání s konopím bez výjimky.
·
Dále
se KSZ opětovně vůbec nevypořádalo s ustanovením § 12 odst. 2 trestního zákoníku, totiž že trestným
činem je pouze ten skutek, který je škodlivý, což se v případě obviněného
nestalo, naopak jednání bylo společensky prospěšné. Zde rovněž stěžovatel odkazoval
na judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008
(Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č.9/2008), kdy pěstování a zpracování
konopí s obsahem nad 0,3% THC k alternativní léčbě není trestným
činem pro absenci nebezpečnosti (dle trestního zákona), nyní škodlivosti (dle
trestního zákoníku)
·
Dále
se KSZ opětovně vůbec nevypořádalo s ustanovením § 31 odst. 1 trestního zákoníku,
totiž že trestným činem není jednání, kdy stěžovatel společensky prospěšného
jednání nemohl dosáhnuti jinak, než porušit zákon, což stěžovatel nemohl ani
jako předseda mezinárodní asociace zabývající se výzkumem, ani jako adiktolog,
nebo syn rodičů, když na stařecké nemoci konopí velmi prospívá. Stěžovatel Ústavnímu soudu již
v první stížnosti doložil nepotřebu amputací končetin díky kvalitní
konopné (neomamné) masti! Podle dat UZIS za rok 2012 více než 10 tisíc
amputací!
·
Dále
se KSZ rovněž vůbec nevypořádalo ani s ustanovením § 28 trestního
zákoníku pojednávajícího o netrestnosti jednání v krajní nouzi při ochraně
vlastního života a zdraví, kdy stěžovatel konopím (kanabinoidy) mj. úspěšně léčil
bolesti 3.stupně diseminované neuroboreliozy diagnostikované v roce 2011
po opakovaných neúspěšných léčbách boreliozy od roku 2006, kdy byl stěžovatel infikován,
což bylo policií na kameru zadokumentováno již při konfiskaci 2011, ale pak
policie tvrdila, že úkon nenatáčela?! Přes 70% léčeb kanabinoidy je léčba
bolesti. V posledních bolestivých
stádiích (nejen) rakoviny už mnohdy ani (pro tělo i duši) velice zátěžové
opiáty nestačí! Kanabinoidy bez jakéhokoliv rizika extrémně sníží potřebu
opiátů a lidé umírají důstojně a
důkazně s delší dobou důstojného dožití!
·
Stejně
tak se KSZ vůbec nevypořádalo (a to
ani v předchozích rozhodnutích vedoucích následně k odmítavému
rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 4859/12 II. a II. ÚS 1311/13) s úhradou nákladů za právní konzultace k jednotlivým
opatřením a stížnostem stěžovatele, byť, jak je uvedeno ve spisu,
stěžovatel odkazoval na § 36 trestního řádu, že se může hájit sám bez
advokátního zastoupení. Zatímco všechny tři advokáty ex offo ČR řádně vyplatila,
i když jejich pomoc stěžovatel vůbec nezaznamenal, advokátce, kterou si
stěžovatel zvolil a která vykonala mnoho práce, nepřiznala ČR úhradu nákladů,
ani při prostějovských procesech, kauze „vydírané ministryně“, či kauze „zneužitý
posudek“
·
Jak
je uvedeno k příloze 7, KSZ se rovněž
vůbec nevypořádalo s rozhodnutím Veřejného ochránce práv ve vztahu
k naprosté irelevantnosti odkazu soudní znalkyně na onemocnění stěžovatele
v roce 2003, kterým údajně trpěl i v roce 2012 a jednal tedy údajně ve
stavu údajné nepříčetnosti a údajně nechápal, že páchá údajně trestný čin. Tohoto
„milosrdenství“ kolegů se však stěžovatel nikdy nedožadoval!
·
Stejně
tak se KSZ vůbec nevypořádalo
s námitkou stěžovatele v druhém dodatku stížnosti na zcela rozlišná
rozhodnutí KSZ ve stejné věci, kdy v případě druhé konfiskace výzkumnické
farmy a snahy OSZ věc ututlat údajnou právní nezpůsobilostí stěžovatele,
přijalo KSZ stížnost mezinárodní asociace výzkumu „Konopí je lék“ Open Royal
Academy (CZ), které byl stěžovatel členem, jako právně přípustnou, ale při
třetí konfiskaci 2011 a
snaze věc ututlat údajnou právní nezpůsobilostí stěžovatele, KSZ v Brně vydalo
usnesení, že zástupci poškozených sdružení
v asociaci Open Royal Academy včetně stěžovatele nejsou osobou poškozenou (!?) a osobou oprávněnou podat
stížnost (!?), což KSZ rozhodlo dne 22.2.2013, čj. 5 KZT 9/2013-20.
Z tohoto důvodu stěžovatel níže samostatně podrobně doloží velmi hrubě
popřené právo se sdružovat a realizovat tak lidská, občanská, hospodářská a
profesní práva:
Ve třetí
stížnosti Soudu pro lidská práva k porušení čl. 11 Úmluvy stěžovatel
uvedl:
„Přestože v zemích Evropské unie (např.
Španělsko, Belgie, Nizozemí) běžně existují svépomocné spolky na principech
Cannabis Social Club, došlo u stěžovatele k porušení práva na sdružování
garantovaného čl. 11 Úmluvy. Tedy práva na sdružování v odborných
společnostech, asociacích, občanských sdruženích a spolcích, v tomto případě
založených k ochraně zájmů výzkumu „Konopí je lék“. Jako adiktolog a zakladatel
cannabisterapie stěžovatel (nejen k ochraně před tragickými důsledky
prohibice) od roku 1990 inicioval založení 12 společností zaměřených na
otevřené a bezbariérové vzdělání, poradenství a advokacii, terapii a
rehabilitaci osob (zejména) duševně nemocných,
výzkum a tvorbu (minimálních) standardů kvality všech aspektů
cannabisterapie od semene konopí až po jeho zdárný užitek (nejen) v léčbě
konopím, společností pro sociální ekologii a komunitní zdravotně sociální
služby. Zřizovatelem mezinárodního vědeckovýzkumného pracoviště Edukativní
konopná klinika v Praze založeného i za nemalé finanční podpory hl. m.
Prahy byly: Společnost pro sociální ekologii Art Language Factory,o.s., Společnost
pro otevřené a bezbariérové vzdělávání Ateliér ALF,o.s. a Odborná společnost
Konopí je lék,o.s. V roce 2009 za Ateliér ALF stěžovatel získal na
konferenci ministrů EU ocenění za příklad dobré praxe EU a v roce 2007,
2008 byl semifinalistou soutěže auditorské společnosti Ernst & Young
Podnikatel roku, kategorie sociálně prospěšný podnikatel. V prostorách
Edukativní konopné kliniky stěžovatel založil galerii Jaroslavy Moserové,
dle stěžovatele nejvýznamnější političky ČR 20. století, předsedkyně Unesco,
vědkyně, umělkyně a přední české lékařky popálenin (mj. i Jana Palacha, viz
Konopná mast, www,konopijelek.cz). Stěžovatel do výzkumu zapojil všechny
profese cannabisterapie: growery a šlechtitele, bylinkáře, chemiky,
farmaceuty, toxikology, vývojáře nových léčiv, léčitele, adiktology, lékaře a
soudní znalce, psychology, psychoterapeuty, zdravotní a sociální pracovníky a
speciální pedagogy, právníky, ekonomy, techniky a další profese a také a především
spousty dobrovolníků a mecenášů, viz důkazy k II. ÚS 664/12. Realizace
výzkumu „Konopí je lék“ kromě jiného chrání občany před černým trhem
s tzv. marihuanou od dealerů z tzv. indoorových pěstíren, která je mj.
koncentrovaná především na kanabinoid
THC způsobující psychotizující reakce a je toxická! Od roku 2012 je klinika
policejně zkonfiskována, stejně jako (opakovaně) výzkumnická farma v Ospělově. Laboratoř
Alberta Hoffmana v Edukativní konopné klinice občanům konopí řádně
zpracovávala a klinika vzdělávala laickou a odbornou veřejnost.“ /Text krácen/
K tomu
dodejme:
Na Valné hromadě zřizovatelů Edukativní konopné kliniky 11.5.2011 stěžovatel
z důvodů celkového vyčerpání a opětovné kriminalizace a žalob předal
funkce ve statutárních orgánech Konopí je lék,o.s. a Ateliér ALF,o.s.. Od června
2012 je stěžovatel v plném invalidním důchodu. Stěžovatel obdržel 3.2.2013
během jednoho dne 8 úředních obsílek. Dne 5.2.2013 Ministerstvo práce a
sociálních věcí ČR pod. č.j. 2013/902-421 v odvolacím řízení rozhodlo, že
stěžovateli zakazuje pracovat a stěžovatel nemá právo čerpat výhod ze
sociálních fondů aktivní politiky zaměstnanosti. K tomu stěžovatel připomíná, že v rámci první ústavní
stížnosti projednávané pod čj.j. II. ÚS
664/12 stěžovatel zcela oprávněně žádal a na důkazech spáchaných zločinů
proti lidskosti doložil, aby Ústavní
soud ČR vydal tento nález: „Pro nepřípustné
omezování základních práv a svobod zaručených Listinou práv a svobod, se
zrušují § 283, § 284, § 285
a § 286 zák.č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a § 24
písm. a) zák.č. 167/1998 Sb., všechna ustanovení ve znění ke dni podání ústavní
stížnosti.“ Ústavní soud i toto naprosto ignoroval.
IV.
Právní řád nedává stěžovateli jinou
možnost domoci se svého Listinou základních práv a svobod zaručeného práva, než
stížností k Ústavnímu soudu, aby se mohl domáhat práv u ESLP a SDEU, pokud bude
rozhodnuto stejným nálezem. Stěžovatel požaduje, aby jeho jednání bylo řádně prošetřeno soudem, neboť opakovaně
doložil, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu a
trestní řízení by mělo být zastaveno z pro něj příznivějších důvodů a byly nahrazeny
škody nejen na stěžovateli a jeho rodině, ale i na celém výzkumu. Stěžovatel
žádá, aby Ústavní soud ČR přijal jako právně
přípustné uvedení důkazních příloh stížnosti ke stažení na http://ustavnisoud.blogspot.cz/ V případě, že by OSZ v Prostějově nezaslal
ÚS soudně znalecký posudek, který má digitálně, stěžovatel posudek ÚS doručí obratem poštou. Posudek je s analogickým závěrem jako pro
předchozí rozhodnutí Ústavního soudu č.j. IV.ÚS 4859/12 a II. ÚS 1311/13 a analogickým závěrem
pro obnovu řízení 2 T 104/2010 u OS v Prostějově, tj. rozhodnutí II. ÚS 664/12)
V.
Stěžovatel
žádá, aby na základě ad I.
garantovaných práv Ústavní soud ČR
rozhodl s širším výkladem pro OS v Prostějově, že Ústavní soud ČR zrušuje Usnesení Krajského Státního
zastupitelství v Brně, ze dne 25.11.2013, č.j. 5 KZT/70-2013-16 a usnesení Okresního
státního zastupitelství v Prostějově, ze dne 25.10.20, č.j. ZT 108/2013-90, neboť nalezl hrubý rozpor s ústavně zaručenými
právy a svobodami. Pokud Ústavní
soud ČR i s ohledem k důsledkům nenotifikace ZoNL dle Směrnice
98/34/ES a k rozhodnutí (nejen) Pl. ÚS 3/09 a zejména a především Pl. ÚS 13/12 (a
řešením dle návrhu Přílohy 3 této stížnosti) sezná, že pro nepřípustné, kruté
a letité omezování základních práv a svobod státními orgány ČR zaručených občanům
Listinou práv a svobod je Ústavnímu
soudu ČR závazné zrušit § 283, § 284, § 285 a § 286 zák.č. 40/2009
Sb., trestního zákoníku, všechna ustanovení ve znění ke dni podání ústavní
stížnosti, nechť tak po právu rozhodne.
V Olomouci v den Slunovratu 21.12.
2013 Dušan Dvořák, v.r.
, stěžovatel
