„Násilí nežije samo a nemůže žít samo: nevyhnutelně je propletené se lží. Mezi nimi je ta nejpřirozenější hluboká příbuzenská spojitost: násilí se nemá čím krýt, kromě lži a lež se nemá jak udržet, pouze násilím. Každý, kdo jednou vyhlásí násilí za svoji metodu, nevyhnutelně si musí zvolit lež za svůj princip. Když se násilí rodí, koná otevřeně a dokonce je na sebe hrdé. Ale jen co se upevní, utvrdí, pociťuje okolo sebe zředění vzduchu a nemůže dále existovat jinak, jen se zamlžovat do lži, krýt se krasořečnictvím. Potom už nechytá vždy a zásadně rovnou pod krk, častěji žádá od občanů pouze přísahu lži, jenom spoluúčast na lži.
A jednoduchý krok jednoduchého statečného člověka: neúčastnit se lži, nepodporovat lživé konání!“
Alexandr Solženicyn, Nobelovská přednáška, 1972 |
